A zase vstanul jsem!

tentokrát ve snu…
šinu si to ke dveřím
abych zřel
kdo buší mi to na ně
cítím se polekaně

opatrně zřím
kukátkem skleněným

za dveřma chlap jako hora
vlasy černé
v ruce krumpáč
a o zeď
opřená sekera

co chce a proč buší na má vrata?
ptám se „kdo je?“
najednou rána do dveří
hnedka z rána
krumpáč proráží dveře
seče, razí
do bytu mého proniká
pointa mi uniká
utíkám schovat se ve strachu
že usiluje u můj holý život

ale on ne
jakmile tam vběhne
ptám se ho co chce?
nemluví a hledí na mě
černé vlasy, pohled přímý

vejde do pokoje
já stojím ve dveřích
nemohoucně chtíc aby odešel

najednou otevře okno
vezme jedno křídlo jeho
vyndá z pantů
tuším co bude se dít
vezme jej a i s rámem
vyhodí jej na chodník

nechápu proč
ale počne všechno v příbytku mém pustošit
sklo na zemi
ničení a bourání
bez příčiny

marně jej prosím
aby odešel
nejde a bere věci mé
a rozbíjí je na padrť
jednu za druhou

brečím jako malé dítě
prosím jej prosím
v breku nad rozbitím toho dreku

a pak…
po probuzení
tápu, nevím
v čem podstatné
bylo to vidění

a přátelé!
byl jsem to já sám
jen chvíli trvalo mi
poznat toho ďasa
který ve mě přebývá
ničitel všeho
co kdy jsem miloval

snad každý ho má
jen na každém je
jak ho v sobě překoná!

Reklamy