Čím více neuspořádaný pán je, tím větší je to pro sluhu výzva. Snaží se v pánovi probudit něco, co pán může vidět kolem sebe – dokonalý pořádek. Vypadá to, že pán, i když sluha mistrně ovládá své umění, nedokáže pochopit, o co sluhovi jde. Nechápe, že to, co bere jako každodenní samozřejmost, je souborem mnoha promyšlených činností. Navíc to vypadá, že pán si sluhy vůbec nevšímá.

Celou dobu se sluha trápil tím, co si jeho pán pomyslí o jeho schopnostech a přitom se navíc trápil tím, že pán jeho práci úplně ignoroval. Trápil se tím, že neustále očekával pochvalu a ta nepřicházela. Nejtěžší bylo přijmout a přiznat si, že celý jeho dosavadní život byl nemožný a nešťastný proto, že vnímal ten svůj očima svého pána. Bolest, kterou v tu chvíli ucítil byla obrovská a celé jeho Já se marně vzpíralo onomu osudnému okamžiku. Ponořil se do hlubokého spánku, aby svou bolest utišil.

Když se ráno probudil, jeho trápení skončilo a podivil se, že je ve stavení sám. Marně se rozhlížel a hledal svého sluhu – avšak toho od té doby, již nikdy nespatřil.

Advertisements